Perfektní bydlení
ipro mladé rodiny

Jak jste objevili Ekonomické stavby?

„Naší první volbou byly od začátku Ekonomické stavby. Po vyčerpávajícím hledání na internetu jsme narazili na jejich nabídku a okamžitě nás zaujala. Staví domy po celé republice, jejich projekty se nám líbily jak vizuálně, tak dispozičně, a zároveň nabízeli finanční programy, které nám dávaly smysl. Chtěli jsme firmu, která se o vše postará od začátku do konce, a právě to nám ES nabídly. Díky jejich přístupu jsme neměli potřebu hledat jiné možnosti.”

Výběr domu nebyl jednoduchý. Co rozhodlo, že jste si vybrali právě tento?

„Původně jsme uvažovali o patrovém domě z řady Blanka, ale když jsme našli náš pozemek, všechno se změnilo. Leží ve svahu a nabízí nádherný výhled do údolí, což nás naprosto uchvátilo. Kvůli tomu jsme nakonec přehodnotili své plány a rozhodli se pro bungalov Kristýna 27 s prosklenou jižní stěnou, aby se výhled co nejvíce otevřel a stal se dominantou celého domu.

Bungalov jsme si navíc mohli přizpůsobit přesně podle našich potřeb. Takže když se ráno probudíme a podíváme se ven, víme, že jsme vybrali správně – ten výhled do údolí je k nezaplacení.

Jak na vás zapůsobila první schůzka s panem Křivonožkou?

„Skvěle. Byl velmi vstřícný, všechno nám trpělivě vysvětlil, a hlavně v nás od začátku vzbuzoval jistotu, že stavba domu nebude žádná noční můra, ale naopak cesta, na které nám budou pomáhat zkušení profesionálové.”

Jaká byla spolupráce s manažerem stavby, panem Netíkem? Byl někdy moment, kdy vám opravdu pomohl vyřešit zásadní problém?

„Pan Netík byl obrovská podpora od začátku do konce. Když jsme případně narazili na nějaké menší stavební komplikace, vždy je řešil rychle a k naší spokojenosti. Co bylo ale skvělé – dokázal se perfektně domluvit i s mým tatínkem, který má zkušenosti ve stavebnictví. Někdy to dokonce dopadlo tak, že když jsme dorazili na kontrolní den, oni dva už tam stáli, probírali technické detaily a vypadali, že stavbu řídí spolu. Bylo skvělé vědět, že pan Netík naslouchá, konzultuje a hledá nejlepší řešení tak, aby všechno fungovalo přesně podle našich představ.”

Zapojili jste se do programu Zlaté ručičky. Jaké to bylo vidět, že i vaše práce přispěla k vytvoření domova?

„Chtěli jsme si na domě nechat svůj otisk, takže jsme se rozhodli, že některé práce zvládneme sami. Tatínek nám dělal izolace, my jsme se pak postarali o malování a pár dalších věcí. Pomáhala nám i rodina a přátelé, takže to bylo skvělé vidět, jak všichni táhneme za jeden provaz. A hlavně nám to pomohlo i finančně, což byla další velká výhoda.”

Využili jste slevu pro vybrané profese, která vám pomohla financovat venkovní žaluzie. Jak důležitý byl tento benefit?

„Bylo to pro nás obrovské plus. Venkovní žaluzie jsme si přáli, ale když jsme viděli jejich pořizovací cenu, museli jsme zvažovat, jestli si je můžeme dovolit hned, nebo je odložíme na později. Díky slevě jsme si nakonec mohli nechat nainstalovat alespoň základní boxy pro žaluzie a pro obývací pokoj jsme je rovnou pořídili.

Bylo to opravdu příjemné překvapení, protože ceny venkovních žaluzií jsou vysoké a takhle si je můžeme postupně dodělávat podle toho, jak nám to finanční situace dovolí. Díky Ekonomickým stavbám jsme si alespoň položili dobrý základ, a teď si můžeme krok za krokem dotvářet domov přesně podle našich představ.”

Jaké to bylo sledovat, jak váš dům roste doslova před očima?

„Bylo to neuvěřitelné. Jeden den tam byla jen základová deska, a najednou během pár dní vyrostly obvodové zdi. Poprvé jsme si mohli projít místnosti, které jsme do té doby znali jen z plánů – byl to zvláštní, ale nádherný pocit. Jakmile se začala rýsovat střecha, dům najednou dostal úplně jiný rozměr a my jsme si uvědomili, že tohle už není jen stavba – tohle bude náš domov.

Další zásadní moment přišel ve chvíli, kdy byly hotové hrubé podlahy a místnosti získaly finální tvary. Se stropy, omítkami a štuky už všechno působilo mnohem útulněji a my si říkali: ‚Už bychom si sem mohli dát stoleček a klidně tady posedět.‘ Naše fantazie pracovala na plné obrátky – už jsme viděli, kde bude kuchyň, kde postavíme gauč a kam dáme dětské postýlky. V tu chvíli jsme si definitivně uvědomili, že tohle už není jen sen, ale realita.”

Jaké emoce jste cítili, když jste poprvé dostali klíče od svého domu?

„Obrovskou radost, a hlavně pocit svobody. Po celou dobu jsme bydleli v malém bytě s mojí babičkou a najednou jsme měli svůj vlastní prostor, kde si můžeme dělat všechno podle sebe. Bylo to jako začít nový život.”

Jak váš nový dům změnil váš život?

„Nejvíc nám změnilo život narození našeho dítěte, ale vlastní dům nám dal pocit jistoty a klidu. Už nemusíme řešit nájem, máme kolem sebe přírodu a víme, že tady budeme vytvářet vzpomínky pro naši rodinu.”

Jaké jsou vaše další plány se zahradou a okolím domu?

„Všechno postupně, jak nám to finance dovolí. Zatím máme jen základní terénní úpravy, ale postupně bychom chtěli dodělat terasu, zahradu a časem třeba i zahradní domek. Na všechno si ale dáváme čas, protože hlavní je, že už jsme doma.”

Když se ohlédnete zpět, byla to správná volba jít do stavby s Ekonomickými stavbami?

„Určitě ano. Na začátku jsme měli trochu obavy, protože na internetu člověk najde různé recenze, ale nakonec jsme zjistili, že ES staví stovky domů ročně a dokázali nás přesvědčit, že jsou tou správnou volbou. Největší jistotou pro nás bylo, že je to stabilní firma a nemuseli jsme se bát, že bychom kvůli nějakým problémům přišli o své peníze a zůstali bez domu.”

Co byste vzkázali lidem, kteří sní o vlastním domově, ale bojí se, že to pro ně nebude možné?

„Ať se nebojí a jdou do toho. Důležité je dobře komunikovat, nebát se zeptat na všechno, co není jasné, a mít jasnou představu o tom, co chtějí. Pokud něco nevyjde podle plánu, vždycky se dá najít řešení.”

Chtěli byste něco vzkázat týmu Ekonomických staveb?

„Obrovské poděkování! Zejména panu Křivonožkovi a panu Netíkovi za jejich přístup, trpělivost a ochotu vždy pomoci. Díky nim dnes můžeme bydlet ve svém vlastním domě, který jsme si vysnili, a za to jsme jim nesmírně vděční.

Každý den, když se vracíme domů, cítíme vděčnost – nejen za to, že máme střechu nad hlavou, ale že máme domov, kde můžeme společně budovat naše vzpomínky. A teď, když čekáme další přírůstek do rodiny, si uvědomujeme, jak moc pro nás tento dům znamená. Bude místem, kde budou naše děti vyrůstat, smát se, dělat první krůčky… a kde budeme opravdu šťastní. Děkujeme, že jste nám pomohli vytvořit místo, které bude svědkem všech těch krásných okamžiků.”

Vaše cesta k vysněnému domovu nebyla jednoduchá. Co pro Vás osobně bylo nejtěžší a co Vás naopak posouvalo dál?

„Nejtěžší pro mě bylo neustálé navyšování ceny stavby. A upřímně – každé to navýšení jsem obrečela. Hlavně to druhé… Když mi pan Smejkal oznámil, že jsme se kvůli dalším okolnostem dostali už na částku o více než milion korun vyšší, byla jsem zoufalá. V hlavě mi běžely ty nejčernější scénáře. Říkala jsem si, že tohle nedáme. Že je konec.

Ale pak jsem se podívala na manžela a viděla jsem v jeho očích, že pro něj to má obrovský význam. Že by nikdy nedokázal být opravdu šťastný v bytě. A já věděla, že když to vzdáme, ztratíme něco mnohem cennějšího – nejen ten dům, ale i kousek štěstí.

Tak jsme sebrali všechny síly a našli řešení. Vzali jsme si druhou hypotéku a rozhodli se, že do toho jdeme – spolu s Ekonomickými stavbami.“

Co bylo důvodem tak výrazného navýšení ceny stavby?

„V prvé řadě bych chtěla zdůraznit, že navýšení ceny rozhodně nebyla chyba Ekonomických staveb. První změna přišla kvůli prodlení s pozemkem – původní majitel nám neřekl úplně přesně informace ohledně přípojek a sítí. A mezitím přišlo tornádo na jižní Moravě, které výrazně zahýbalo s cenami stavebních materiálů. A pak válka na Ukrajině. Inflace, zdražení úplně všeho. To všechno se promítlo i do ceny stavby.

Ale já si každé to navýšení nechala vysvětlit i jinde – a pokaždé mi potvrdili, že je to standard, že to není žádný výmysl.

Věděli jsme, že do Ekonomických staveb jdeme proto, že chceme kvalitní dům. A když jsme si to připomněli, dokázali jsme se s tím smířit. Protože kvalita pro nás znamená bezpečí, spolehlivost a domov.“

Jak jste se dozvěděla o Ekonomických stavbách a co Vás přesvědčilo, že to je ta správná cesta?

„Než jsme se rozhodli pro Ekonomické stavby, prošli jsme si víc možností – dívali jsme se na různé domky, firmy, nabídky. Hodně jsme zvažovali, porovnávali plusy a mínusy. A právě ES nás zaujaly svou komplexností.

Co pro nás hrálo velkou roli? Například desetiletá záruka na dům, přidělený manažer stavby, který pravidelně dohlíží na průběh výstavby. To všechno v nás budilo důvěru. A musím říct, že rozhodující bylo i první setkání s panem Smejkalem. Od začátku k nám přistupoval velmi seriózně, mile a s respektem.

Oceňovali jsme i to, že jsme až do podpisu smlouvy mohli průběžně upravovat projekt domu. A těch úprav nebylo málo! (smích) Pořád jsme něco dolaďovali. A vše šlo řešit, s ochotou a trpělivostí.“

A jaký dům jste si nakonec vybrali?

„Kristýnu 27. A jsme spokojeni! V době, kdy jsme podepsali smlouvu, už byl vlastně připravený projekt, vše pečlivě zakreslené. Ale protože se ještě řešily sítě a příjezdová cesta, měli jsme čas si některé věci vyladit podle sebe. A s panem Moučkou, manažerem stavby, jsme pak společně zapisovali všechny změny, které jsme během přípravy udělali oproti původnímu návrhu.

Ten přístup, to lidské jednání – to nás jen utvrdilo, že jsme se rozhodli správně.“

Spolupracovala jste s panem Radkem Moučkou a paní Lucií Koudelovou. Jak byste popsala jejich podporu během stavby?

„Bez přehánění – skvělá. Pan Moučka byl jako manažer stavby naprosto precizní. Vždycky přijel, zkontroloval, co bylo hotové, a když něco nebylo podle představ nebo podle plánu, okamžitě to řešil. Dokázal se s dělníky domluvit na všem. Díky němu jsme měli opravdu pocit, že kvalita je hlídaná od začátku až do konce. A to byl i jeden z důvodů, proč jsme šli právě do Ekonomických staveb – že ručí za celý projekt, dávají desetiletou záruku a člověk má jistotu, že když se cokoli objeví, firma se k tomu postaví čelem.

A paní Lucie Koudelová? Ta nám neuvěřitelně pomohla s financováním. Hlavně s refinancováním, když došlo k navýšení nákladů. Vždycky nám vše ochotně vysvětlila, navrhla další možnosti, byla trpělivá a lidská. A protože jsme reagovali rychle a vše dodávali včas, šlo vše jako na drátkách. Fungovalo to oboustranně výborně.

Zároveň jsme čerpali program „Mladá rodina“, díky kterému jsme získali tepelné čerpadlo a kuchyň jako součást projektu – a to pro nás bylo velké ulehčení.

A jedna krásná věc na závěr – Ekonomické stavby nám darovaly sazenici sakury, jako symbol nového začátku a připomínku naší cesty. Přijdou ji zasadit na jaře. A já už teď vím, že pokaždé, když rozkvete, tak si vzpomenu na ten okamžik, kdy jsme si poprvé odemkli náš dům.“

Je nějaký moment během stavby, který vám utkvěl v paměti?

„Ano, a dokonce hned dva! Bydleli jsme tehdy kousek od místa stavby a z pole, kudy jsem ráno chodila, byl krásně vidět náš pozemek. Jedno ráno jsem se tam zastavila a koukala – byla tam základová deska. A když jsem šla odpoledne zpátky, nemohla jsem uvěřit svým očím – stály tam obvodové zdi! Téměř během jednoho dne vyrostly skoro celé stěny. Stála jsem tam a jen žasla, jak rychle to jde. Bylo to jako kouzlo.

A ten druhý moment byl ještě vtipnější. Můj bratr s manželkou se přišli ze zvědavosti jeden den podívat, jak naše stavba pokračuje a volali nám, že máme už hotovou střechu! Nemohla jsem tomu ani uvěřit, vždyť tam byly před chvílí jen obvodové zdi.

Všechno šlo tak rychle, jakmile se spustila samotná stavba. Měli jsme pocit, že ani nestíháme sledovat, jak nám roste náš nový domov. A to je něco, co si člověk zapamatuje na celý život.“

Jaký byl ten pocit, když jste poprvé odemkli dveře do svého nového domova?

„První, co mě napadlo, bylo: „Ježíši, kdo to bude všechno uklízet!“ (směje se) Představa, že budu mít o jednu koupelnu a toaletu navíc na úklid, mě v tu chvíli zaskočila. Ale dnes už se tomu jen směju. Dvě koupelny byly ve výsledku to nejlepší rozhodnutí – máme dvě děti s desetiletým rozdílem, kdy starší syn tráví v koupelně víc času než já, takže je to pro naši domácnost úplná spása. A hlavně – o Vánocích, kdy je doma opravdu rušno, jsem za ty dvě koupelny opravdu vděčná.“

Sdílela jste svou zkušenost veřejně, a reakce nebyly vždy příjemné. Co Vás k tomu vedlo a jak jste to prožívala?

„Sdílela jsem naši zkušenost veřejně na sociálních sítích, protože jsem cítila, že je fér ukázat pozitivní stránku spolupráce s Ekonomickými stavbami. Sloužíme jako referenční dům a častokrát vidím, jak lidé váhají, hledají reference a chtějí vidět reálné příběhy. Chtěla jsem jim ukázat, že i přes výzvy to funguje, že se to dá zvládnout a že výsledek stojí za to.

Reakce? No, ne všechny byly pozitivní. Někteří lidé psali, že jsem naivní, že to skončí zklamáním. Ale já jsem věděla, co prožíváme, a držela jsem se toho. Dnes, když se ohlédnu zpět, jsem ráda, že jsem to sdílela – pomohlo to nejen nám, ale i jiným, kteří teď vidí, že tohle je skutečný příběh s dobrým koncem.“

Díky Ekonomickým stavbám jste získali nejen dům, ale i pocit jistoty. Co byste řekla lidem, kteří teď stojí před stejným rozhodnutím?

„Ať jdou do toho s otevřenou myslí a důvěrou v profesionály. Nebojte se ptát, komunikovat a řešit věci hned, jak se objeví. S Ekonomickými stavbami jste v dobrých rukou – oni vás provedou celou cestou, od plánů po klíče v ruce. A ten pocit, když stojíte ve svém domově, stojí za každou slzu a každou výzvu.“

Jaký je váš vzkaz pro tým Ekonomických staveb?

„Obrovské poděkování! Zejména panu Smejkalovi, panu Moučkovi, paní Koudelové a řediteli Davidu Menclovi za jejich podporu, trpělivost a lidský přístup. Díky vám máme nejen dům, ale domov plný lásky a vzpomínek. Jste skvělý tým a děkujeme, že jste nám pomohli splnit ten sen.“

Váš dům stojí na zahradě vašich rodičů. Jaké to pro vás bylo – stavět si vlastní domov na místě, kde jste možná sama vyrůstala?

„Bylo to vlastně přirozené rozhodnutí. Když jsme se začali bavit o stavbě, nijak jsme nehledali pozemek jinde – věděli jsme, že rodiče mají na zahradě dost místa. Samozřejmě jsme se nejdřív chtěli ujistit, jestli jim to nebude vadit, ale oni to přijali s otevřenou náručí. Jsou už v důchodu, a naopak byli rádi, že budeme blízko – vedle sebe, jako rodina. Takže v tom nebyla žádná křeč, naopak to bylo moc milé.“

Co pro vás znamenala rodinná podpora?

„Rodinná podpora pro nás znamenala opravdu hodně. Rodiče nám dali nejen pozemek, ale byli nám oporou i v praktických věcech – třeba s hlídáním malého nebo běžnými starostmi kolem stavby. Věděli jsme, že když bude potřeba, jsou hned vedle a pomůžou. Možná to někdo bere jako samozřejmost, ale my jsme za toto zázemí vděční.“

Vy jste s manželem mladá rodina – on pracuje, vy jste byla doma s miminkem. Jaké to bylo rozhodnout se pro stavbu právě v tak citlivém období?

„Nebudeme lhát – bylo to náročné období, řešili jsme spoustu věcí najednou. Ale my jsme typ lidí, kteří hodně přemýšlí dopředu. Měli jsme byt, který se nám podařilo dobře prodat, a jsme oba spořiví, takže jsme si dokázali vytvořit solidní vlastní základ. Díky tomu jsme se nemuseli zadlužovat, vše jsme si spočítali, a když nám to vycházelo, nebylo co řešit. Jsme vychovaní tak, že když na něco nemáme, tak si to prostě nedovolíme. Takže jsme do toho šli jen s tím, že to zvládneme bez závazků. A vyšlo nám to.“

Rozhodli jste se pro dům Kristýna 27. Co vás na něm oslovilo?

„Líbila se nám hlavně jednoduchost a praktičnost. Dispozice nám hned dávala smysl – a věděli jsme, že si bungalov můžeme upravit podle sebe, což pro nás bylo důležité. Kristýna 27 pro nás byla ideální kombinací prostoru a ceny. Původně to byl čtyřpokojový dům, ale my jsme si ho upravili na 3+kk. Malému jsme zařídili vlastní pokoj, jeden pokoj jsme proměnili na pracovnu – ta tam původně nebyla, ale nám to takto vyhovuje víc. A kuchyň jsme si také přetvořili podle vlastních představ. Pro mladou rodinu s malým dítětem je to úplně ideální řešení.“

Co vám osobně nejvíc utkvělo z celé stavby v mysli?

„Asi ten moment, kdy už byl dům téměř hotový. Stáli jsme před ním a říkali si: „To je naše.“ Do té doby to byly jen plány a představy, ale najednou to stálo před námi – skutečný domov.
I když třeba jednou napršelo do rozestavěného domu, snažili jsme se to brát s nadhledem, protože víme, že počasí nelze ovlivnit. Bydleli jsme u rodičů hned vedle, takže jsme mohli každý den sledovat, jak dům roste. Když dokončili základovou desku, říkali jsme si: „To je nějaké malé!“ Ale pak všechno začalo dostávat tvar a tempo.
Postavit dům za rok a rovnou se nastěhovat – pro nás naprostá senzace.“

Jaká byla spolupráce s manažerem stavby, panem Křetínským?

„Za nás velká spokojenost. Pan Křetínský byl vždycky ochotný, spolehlivý, všechno zařídil. Co jsme potřebovali, to vyřešil – a hlavně byl vždycky k zastižení, zvedal telefon, volal zpět, komunikace byla fakt bez problémů. Pro nás, kteří nejsme ze stavebního oboru, to bylo přesně to, co jsme potřebovali – někoho, kdo ví, co dělá, a my se na něj můžeme spolehnout.“

Dům jste převzali nedávno – vzpomínáte si na ten okamžik, kdy jste poprvé odemkli dveře jako majitelé?

„Nepopsatelný pocit. To je přesně ten moment, o kterém celý život sníte – a pak najednou přijde den, kdy držíte v ruce klíče a odemykáte dveře do svého vysněného domova. Nedá se to moc popsat slovy. Pro někoho, kdo žil dlouhodobě v bytě, je to splněný sen.“

Je něco, co si teď ve vašem novém domě opravdu užíváte?

„Rozhodně kuchyň a terasu. Kuchyň je krásně prostorná, vejdeme se tam všichni i s návštěvou – a snídaně nebo večerní posezení na terase, to je prostě radost.
A pak koupelny – v bytě jsme měli jen jednu se sprchovým koutem, a tady máme rovnou dvě. Jednu s velkým sprchovým koutem a vanou, druhou menší. A srdcovka? Šatna! Řekla jsem si, že když už dům, tak ať je tam šatna a dvě koupelny. A máme to. Všechno je přesně tak, jak jsme si vysnili. A to je ten nejkrásnější pocit.“

Jaké máte s domečkem ještě další plány? Co vás čeká teď, když už bydlíte?

„Teď nás čeká pár dokončovacích věcí kolem domu. Chceme si uzavřít pozemek – čeká nás vjezdová brána, zpevněné plochy jako chodníky, nájezd a příjezdová cesta. Máme tu ještě hromadu hlíny po úpravách terénu, tak tu plánujeme rozhrnout a zasít novou trávu, aby to všechno hezky zarostlo.
Čekáme i na zahradníka od Ekonomických staveb, přinese nám slíbenou sakuru! Máme za domem takové klidné místo u lesa, s ohništěm a posezením, a tam bychod ji chtěli zasadit. Takové naše malé relaxační zákoutí. Takže práce je ještě dost, ale už jsou to ty hezké věci, které dávají domu duši.“

Co byste poradili mladým rodinám, které žijí v bytě a bojí se udělat krok k vlastnímu domu?

„Určitě se toho nebát – fakt to stojí za to. My jsme žili v bytě 3+1, ale pořád je to jen uzavřený prostor. Tady vyjdete na zahradu, já vařím a malý si hraje venku, pomáhá na zahradě, vozí kolečko s hlínou… je to úplně jiný životní pocit.
A hlavně – čím dřív ten krok uděláte, tím líp. Rozmýšlet se dvacet let a pak si říct, že je už pozdě, nedává smysl. Když se to dobře promyslí, poradíte se s někým zkušeným, a hlavně si správně spočítáte finance, tak to jde zvládnout. My jsme si třeba připlatili za probarvená okna nebo větší obklady, ale všechno jsme si předem spočítali a věděli, do čeho jdeme.“

A na závěr – co byste vzkázali týmu Ekonomických staveb?

„Obrovské poděkování. Opravdu moc děkujeme za to, co pro nás udělali. Jsme rádi, že jsme se rozhodli právě pro Ekonomické stavby – nelitujeme ani na chvíli. Věděli jsme, že chceme dům, ale až díky nim se ten sen stal skutečností.
Přejeme jim, ať se jim dál daří, protože to, co dělají, má smysl. A dělají to dobře.
Zvlášť musíme vyzdvihnout pana Křetínského – za tu dobu jsme si vytvořili opravdu příjemný, skoro až kamarádský vztah. Vždy přijel, všechno vyřešil, ale zároveň jsme si i lidsky popovídali. A to je něco, co se v dnešní době cení.
Jsme vážně rádi, že jsme tenhle krok udělali právě s nimi.“

Co pro Vás tehdy představa nového domova znamenala?

Paní Řehořová: „Byla to útěcha. Měla jsem pocit, že pokud někde můžeme znovu začít dýchat, tak právě ve vlastním domě. Nešlo jen o zdi a střechu, ale o nový prostor, kde Dominik nebude cítit limity, ale možnosti.“

Jak jste se dozvěděli o Ekonomických stavbách a co Vás na nich oslovilo?

Paní Řehořová: „O Ekonomických stavbách jsem věděla už delší dobu – vlastně ještě před tím, než se stala Dominikovi ta nehoda. Tehdy jsme s tehdejším přítelem přemýšleli, že bychom se do stavby domu možná pustili. Nechali jsme si proto zaslat také katalog. Nakonec ale z plánů sešlo a naše cesty se rozešly.“

Jaký dům jste si zvolili z katalogu ES?

Paní Řehořová: „Myslím, že ten původní návrh se jmenoval Kristýna – ale číslo, to už vám upřímně neřeknu. A vlastně… ono na tom jménu ani tolik nezáleží, protože jsme si ten domeček nakonec úplně přetvořili podle našich potřeb. Zachoval se jen půdorys obvodových zdí – zbytek jsme upravili tak, aby to vyhovovalo hlavně Dominikovi i mně.“

Dominik: „Ano, místo čtyř menších pokojů jsme si nechali udělat tři větší. Bylo to rozumnější. Původně jsem měl mít ještě v ložnici vlastní koupelnu, ale to jsme nakonec zavrhli – nebylo to potřeba. Je to přesně tak, jak si to maminka vysnila – a to je to hlavní.“

Váš život se po nehodě obrátil naruby – Dominik najednou potřeboval nepřetržitou péči, a přesto jste se pustili do tak velkého kroku, jako je stavba domu. Jak jste tehdy zvládli celou finanční stránku? A jaké bylo rozhodování, co si můžete dovolit?

Paní Řehořová: „Dominik měl sjednané pojištění a v důsledku toho, že jeho zranění bylo opravdu vážné, tak mu pojišťovna vyplatila velkou finanční částku. Z těchto peněz jsme stavbu financovali. Byla to obrovská pomoc – v té chvíli bychom jinak na dům nedosáhli, protože jak říkáte, Dominik potřeboval celodenní péči a já s ním musela být neustále.“

Dominik: „I když jsme toho hodně ztratili a spousta věcí v našem životě už nebude nikdy jako dřív, aspoň na konci toho všeho přišla určitá úleva v podobě financí z pojištění. Díky tomu jsme se mohli posunout blíž ke svému snu – mít vlastní dům, nový začátek, místo, kde se cítíme bezpečně a kde můžeme žít tak, jak potřebujeme. Je to možná jedna z mála věcí, která nám tehdy pomohla jít dál.“

Paní Řehořová (s úsměvem): „A pak jsme si spolu i hezky ladili detaily – třeba barvu domu. Dominik přišel s tím, že chce žlutou fasádu a vínovou střechu. Nejprve jsem si říkala, že to nebude ono, ale když to pak celé stálo a sedlo si to k těm hnědým oknům, tak musím říct – měl pravdu. Krásně nám to k sobě ladí a každý si tam našel ten svůj kousek domova.“

Vzpomínáte si na to, jaké bylo plánovat ten nový začátek – dům, budoucnost…? I když to období bylo těžké, nesla ta fáze i radost?

Paní Řehořová: „Plánovat dům bylo vlastně příjemné. I když trochu chaotické – ale to k tomu asi patří, že? Dům je velká věc. Pro mě to ale bylo něco, co mě hodně bavilo. Vymýšlet si, kreslit, ladit. Říkala jsem panu Bočanovi – ‚Tady jsem si to nakreslila, a vy to, prosím, udělejte tak, aby to stálo.‘ A on vždycky hledal cesty, jak mi vyhovět, tak aby to přitom všechno dávalo smysl.“

Dominik: „A já jsem byl nadšený z plovoucí podlahy s vytápěním. Je to příjemné, hlavně když jsem byl ještě na vozíku – teplo od nohou je k nezaplacení. Navíc tam nejsou radiátory, takže se nemusí utírat prach a všechno působí čistě a vzdušně.“

Paní Řehořová: „No právě – když jsem byla mladší, tak jsem je nesnášela čistit. Teď je to krásné, pohodlné a praktické. Od začátku jsme koupelnu navrhovali jako plně bezbariérovou – měli jsme tam připravená madla, záchod uzpůsobený pro vozíčkáře, vše promyšlené tak, aby to Dominikovi co nejvíc usnadnilo každodenní fungování. Jenže se stal takový malý zázrak – Dominik začal znovu chodit. A když jsme viděli, s jakou vůlí a chutí to zvládá, nebylo pochyb.“

Dominik: „Já jsem to mamince řekl úplně na rovinu – nechci, aby naše koupelna vypadala jako z nemocnice. Nechci se každý den cítit, jako bych byl pořád nemocný. Tenhle dům má být náš domov, ne místo, které nám bude pořád něco připomínat. Tak jsme ty madla dali pryč. A dneska je to koupelna, ve které se cítíme dobře oba. A to je pro mě nejvíc – protože ten dům má být o naději, ne o bolesti.“

Jak probíhala samotná stavba?

Paní Řehořová: „Samotná stavba našeho domu začala na jaře roku 2024, někdy na přelomu března a dubna. První výkop, první pohyb na pozemku – všechno bylo najednou skutečné. Původní plán byl dokončit dům do září, ale během realizace se termín trochu posunul. Nevadilo nám to – nebylo kam spěchat, i když v lednu už jsem opravdu potřebovala z bytu odejít, a tak jsme závěr trochu urychlili. Od té doby už bydlíme. S pocitem, že jsme doma.“

Dominik: „Já jsem na stavbě byl skoro pořád. Chodil jsem kontrolovat, co je nového, povídal si s dělníky, s panem Bočanem – náš manažer stavby, fakt skvělý chlap. A občas jsem si neodpustil nějakou tu radu, to se musí. Když stavíte svůj dům, musíte být u toho. Aspoň jedním okem – a ideálně i druhým.“

Co pro vás dnes ten dům znamená? Vzpomenete si na ten pocit, když jste poprvé do domu vstoupili?

Dominik: „Dnes to beru jako svoje království. Mám tady klid, prostor, svoje zázemí – a to je pro mě nejvíc. Říkám, že je to moje království navěky. Když sekám trávu se svým kamarádem, je to pro mě chvíle, kdy si připadám naprosto svobodný. Za domem máme pole, takže i když jsme ve městě, je tu ticho jako na vesnici. A když si večer zapálíme ohýnek, dáme si špekáčky. To je prostě život, jaký jsem si vysnil.“

Paní Řehořová: „Pro mě byl nejsilnější moment, když začaly stát první obvodové zdi. V tu chvíli jsem si poprvé řekla: „Tohle je náš domov.“ Když se dům zakryl střechou, už to nebyl jen plán, ale skutečnost. Stěhování bylo hektické – probíhalo hned po Vánocích – ale zároveň to byla obrovská úleva. Jsme tady, máme to za sebou a hlavně – jsme spolu.
Tohle místo nám dává klid a jistotu. Chtěli jsme zůstat v Písku, ale zároveň mít soukromí – a to se povedlo. Jsme na samém okraji města, takže máme klid, pole za domem, a přitom je to do centra kousek. A to, že si už můžeme udělat vlastní ohniště a dát si u něj klobásku nebo špek, to jsou pro nás ty nejkrásnější chvíle. Takové malé velké štěstí.“

Jaké jsou Vaše plány do budoucna – se zahradou, domem, životem vůbec?

Dominik: „Já osobně mám teď jednu velkou prioritu – pergolu na terasu! Chci si tam udělat zastřešení, aby na mě v zimě nepršelo a nesněžilo, když si jdu zakouřit. Jsem totiž silný kuřák a kouřit doma nechci. Terasa je sice krásná, ale na sever, takže sluníčko tam moc nesvítí. A když venku prší, není to úplně ono – takže pergola bude náš další krok.“

Paní Řehořová: „S plotem jsme zatím počkali – plánujeme ještě nějaké bagrování, srovnat terén, hlavně kolem terasy, aby to celé dávalo smysl i do budoucna. Navíc po stavbě a všem ostatním už jsou ty finanční rezervy trošku jinde, takže to necháváme na později.
Ale jinak už jsem začala tvořit – mám tady připravené kytičky, keříky, a dokonce i skalku. Dělá mi radost si to tu zkrášlovat kousek po kousku.
Dominik s úsměvem doplňuje: „Já mám taky plán – zasadím tady převislou višeň. A to kvůli své přítelkyni, abych jí mohl každoročně na Valentýna políbit pod rozkvetlou višní. To bude naše tradice.“

Co byste vzkázali lidem, kteří procházejí těžkým obdobím a zároveň zvažují tak zásadní krok jako je stavba domu?

Paní Řehořová: „Určitě bych jim poradila – nebojte se říct si o pomoc. Najděte si někoho, kdo tomu opravdu rozumí a kdo vás tím procesem bezpečně provede. Pro mě osobně byla obrovskou úlevou podpora ze strany Ekonomických staveb, hlavně v tom, že se postarali o stavební povolení a veškeré papírování.
Když se musíte každý den starat o zdraví někoho blízkého, jako já o Dominika, úřady a dokumenty jsou až na druhé koleji. A právě to, že jsem to mohla s klidem svěřit někomu jinému, pro mě znamenalo obrovské odlehčení. Zavolali, poradili, nachystali – a já věděla, že je o všechno postaráno.
Upřímně si ani nejsem jistá, jestli bych to sama zvládla. Neměla jsem vůbec představu, co všechno je kolem stavby potřeba zařídit. Proto říkám – když máte po boku někoho, kdo ví, co dělá, a opravdu vám pomáhá, i ty nejtěžší situace se zvládnout dají.“

Dominik: „Řekl bych to jednoduše – dvakrát měř, jednou řež. Opravdu je lepší si všechno pořádně spočítat a promyslet než se pak divit, že něco nevychází. A lidem, kteří o tom přemýšlí, bych poradil: s půjčkami nespěchejte, počkejte si aspoň na první poradu. Tam vám to odborníci pomůžou rozklíčovat.
A ještě něco – pokud sníte o domě, začněte klidně dřív, než přijdou děti. A pokud už děti máte, obzvlášť když jsou třeba jako já – s hendikepem – je to o to náročnější. Ale když to zvládnete, ten dům vám dá víc než jen střechu nad hlavou. Dává naději, jistotu a místo, kam se vždycky chcete vracet.“

Chtěli byste něco vzkázat týmu Ekonomických staveb?

„Chtěli bychom vyjádřit opravdu obrovskou vděčnost. Děkujeme týmu Ekonomických staveb za empatii, za lidskost, za neuvěřitelnou trpělivost v době, která pro nás rozhodně nebyla jednoduchá. Velké díky patří panu Josefu Bočanovi, manažerovi stavby, který s námi byl od začátku až do konce – vždy ochotný, vstřícný, připravený hledat řešení. Dům je postavený krásně, kvalitně, s citem – a přizpůsobený tak, aby se v něm dobře žilo nejen mě, ale hlavně Dominikovi.
Díky ES jsme to zvládli. A to není málo. To je pro nás všechno.“

Měli jste jasnou představu, jak má váš dům vypadat?

Pan Kroupa: “Úplně jasnou představu jsme na začátku neměli. Řešili jsme, jestli koupit už postavený starší dům, nebo jít do novostavby. Já bych to možná ještě chvíli zvažoval, ale manželka měla jasno – chceme něco vlastního, podle sebe. A já jsem za to rozhodnutí dneska rád.
Pak přišlo na řadu hledání, kdo by nám dům postavil. Ekonomické stavby na nás vyskočily někde na Facebooku a působily solidně. No a shodou okolností jsme pak objevili tuto lokalitu – a zjistili, že tu už několik domů stavěly právě ES. Všechno do sebe hezky zapadlo.”

Paní Kroupová: “Původně jsme z katalogu vybrali typ Stela, ale kvůli požadavkům lokality, kde se stavěly pouze bungalovy, jsme nakonec přešli na typ Lucie – myslím, že 54. Je to protáhlly bungalov, 5+kk, a musím říct, že prostorově i dispozičně nám naprosto vyhovuje.”

Proč právě Ekonomické stavby?

Paní Kroupová: “Na ES jsme narazili na Facebooku, zaujali nás, a pak jsme zjistili, že v lokalitě, která nás zaujala, už několik jejich domů stojí. Vše do sebe zapadlo. Na první schůzce nám pan Pavel Fryček předložil katalog a začali jsme plánovat. Věděli jsme, že je šance, že to vyjde.”

Jak jste řešili financování?

Pan Kroupa: “Částečně prodejem bytu v Praze, částečně hypotékou. Já prodával byt v Nymburce, ale vzhledem k cenám staveb i materiálů to stejně nestačilo. Vzali jsme si hypotéku, ale víme, že to stálo za to.”

A jak probíhala samotná stavba?

Pan Kroupa: “Začátek byl trochu zdlouhavý – asi dva měsíce jsme ladili projekt. Upravovali jsme dispoziční řešení a přidávali nějaká okna. Právě v tomhle jsme viděli obrovskou výhodu Ekonomických staveb – že si dům můžete upravit podle sebe. Projektový servis byl skvělý, všechno jsme si doladili tak, aby to odpovídalo našim potřebám.
Když nás pak přidělili panu Luboši Skalovi jako manažerovi stavby, věděli jsme, že jsme v dobrých rukách. Opravdu super člověk, který ví, co dělá – klidný, ochotný a profesionální.”

Paní Kroupová: “Dlouho jsme čekali, kdy se konečně něco začne dít. A pak to najednou přišlo – ani jsme nestihli zaregistrovat kolíkování, a už se bagrovalo! Najednou to nebyly jen papíry, ale reálné věci na pozemku.”

Pan Kroupa: “Od té chvíle to šlo rychle. Jezdili jsme se na stavbu dívat pravidelně, dokumentovali si každý pokrok. Byla to radost sledovat, jak dům roste. Každá etapa byla takový malý svátek – „Hurá, máme krov! Hurá, máme okna!“

Paní Kroupová: “A samozřejmě ten klasický moment, kdy se díváte na základovou desku a říkáte si: „To je ale malinkaté!“ Ale to asi zažívá každý. My jsme měli štěstí, že náš dům byl jeden z větších v lokalitě, tak jsme si říkali – kdybychom stavěli ten nejmenší, tak se ani nevejdeme.” (smích)

Byly momenty, kdy jste pochybovali?

Pan Kroupa: “Určitě. Nechceme si nic nalhávat – je to životní investice. Částka se sedmi nulami, to už člověka donutí přemýšlet a mít respekt. V hlavě vám naskočí všechny ty „co když“ – co když se něco pokazí, co když to nevyjde. Ale tím, jak všechno probíhalo hladce, profesionálně a bez zbytečných komplikací, jsme postupně začali věřit, že to zvládneme.”

Paní Kroupová: “A taky jsme to vnímali tak, že to není jen dům pro nás, ale i jistota pro naši dceru. Něco, co tu po nás zůstane, co jí může jednou pomoci. To vás motivuje i ve chvílích, kdy vám dojdou síly.”

Pan Kroupa: “Byl to krok do neznáma, ale s dobrými lidmi okolo jsme v tom nikdy nebyli sami. A to se počítá.”

Jaký byl přístup Ekonomických staveb, když jste si chtěli něco upravit nebo udělat po svém?

Skvělý. Jsem technik, pracuji s klimatizacemi a 3D tiskem, takže si spoustu věcí rád řeším sám. Tepelné čerpadlo, kuchyni, fotovoltaiku – všechno jsem si zařídil po vlastní ose. Pan Skala s tím neměl problém, vždycky jsme se domluvili. Tohle oceňuji – že vám v tom nikdo nedělá překážky.

Vaše pracovna prý připomíná IT Crowd. Je to tak?

Pan Kroupa: “No… řekněme, že bliká to, svítí to, frčí to. (smích) Jsem technický nadšenec, třikrát s maturitou, ale zato srdcem naplno v technologiích. Mám vlastní serverovnu, 3D tiskárny, celou chytrou domácnost – všechno jsem si skládal a nastavoval sám.
Můj sen byla fotovoltaika. Dlouho jsem o tom snil, plánoval si to po večerech… a teď, po osmi měsících provozu, můžu s radostí říct, že jsme energeticky soběstační. A to je prostě skvělý pocit. Dům si žije svým životem – a já s ním.”

A vy, paní Kroupová – kreslíte mandaly. Máte na to doma prostor?

Paní Kroupová: “Ano, i to byl jeden z důvodů, proč jsme chtěli dům – mít místo pro sebe a svou tvorbu. Na mateřské jsem se trochu vrátila k malování a začala tvořit mandaly, ale i jiné obrázky. Potřebovala jsem prostor nejen na práci, ale i na uskladnění všech těch věcí, co k tomu patří – barvy, štětce, papíry…
Mám svůj malý ateliér, kde to všechno skladuji, ale nakonec nejčastěji tvořím v obýváku. Je tam víc místa, přirozené světlo a taková příjemná inspirativní energie. Často sedím na zemi, rozložím si vše kolem sebe a prostě maluji. V tomhle jsem opravdu spokojená – dům mi dává svobodu tvořit, kdy chci a jak chci.”

Pamatujete si ten okamžik, kdy jste dostali klíče?

Pan Kroupa: “Pamatujeme – a pamatujeme si hlavně ten chaos! (smích) Ke konci nás už tlačil čas. Abychom mohli dům dofinancovat, museli jsme prodat byt, a jakmile se prodal, přišel jasný termín: vystěhovat se. Tak jsme začali trošku tlačit na pana Skalu, že už by to opravdu chtělo dům dokončit.
Nakonec jsme se stěhovali ještě bez interiérových dveří – ale paradoxně to bylo výhodou. Nikde nepřekážely, nic se neodřelo.”

Paní Kroupová: “Původně jsme si říkali, že bychom mohli bydlet už do Vánoc, takže jsem začala balit postupně – vlastně celý rok. Nakonec se to trochu protáhlo a stěhovali jsme se až v dubnu, ale právě díky tomu průběžnému balení to šlo překvapivě hladce.
Nejdřív jsme váhali, jestli si stěhování zařídíme sami, ale pak jsme se rozhodli pro stěhovací firmu – a to bylo nejlepší rozhodnutí. Jeden týden nám přivezli přepravky, krásně čisté a připravené, a ten další už jsme za dopoledne měli všechno přestěhované. Fakt za jedno dopoledne!”

Pan Kroupa: “Rychlé, efektivní – a navíc žádné přenášení nábytku po schodech. Prostě jsme se najednou ocitli v našem novém domě.”

Jak to vlastně vypadá s vaší zahradou? Máte už hotovo, nebo vás ještě práce čekají?

Pan Kroupa: “Zahrada je u nás tak trochu „průběžný projekt“. Základní terénní úpravy jsme si nechali udělat až po stavbě – už mimo Ekonomické stavby. Dodělávali jsme základovku okolo domu a srovnání terénu, protože to se do původního rozpočtu ani termínu nevešlo. Ale zvládli jsme to.”

Paní Kroupová: “Do domu jsme se nastěhovali v dubnu a srovnání zahrady vyšlo až na červen. Takže první osazování začalo pořádně až v červenci. Teď je to zhruba rok a už to začíná krásně vypadat. Různé keře se ujaly, všechno kvete, roste… a dělá nám to velkou radost.
Máme menší zeleninový záhonek – zkusili jsme brambory, rajčat máme na rozdávání. Sklidili jsme asi dvacet brambor, ale rajčata počítat ani nejde. (smích) Máme i maliny, ostružiny, rybíz, jahody… ale jinak je zahrada spíš okrasná.”

Pan Kroupa: “A hlavně – je to naše. Můžeme si to upravovat podle nálady, něco přidat, něco změnit. A to je to kouzlo vlastního domova.”

Když se podíváte zpětně na začátek a na celou tu cestu – co vám dům vlastně přinesl?

Pan Kroupa: “Určitě větší klid a soukromí. V bytě to bylo neustálé dohadování se sousedy, omezený prostor, žádná možnost jít jen tak ven. Tady máme zahradu, můžeme si postavit malý bazén, naše dcera si může hrát venku, kdy chce, a nikomu to nevadí.”

Paní Kroupová: “A pro mě je to návrat k přírodě. Máme les hned za rohem – každý den můžu jít na procházku a nemusím přitom chodit po chodnících mezi auty. A taky mě to donutilo oprášit řidičák po mnoha letech, což je takový nečekaný bonus.
Máme víc svobody. Víc prostoru pro sebe, pro rodinu. A ten pocit, že jsme si to vybudovali vlastními silami, ten je k nezaplacení.”

Když byste měli něco vzkázat lidem, kteří nejsou spokojení se svým bydlením – třeba kvůli sousedům nebo prostoru – co byste jim poradili z vlastní zkušenosti?

Pan Kroupa: “Záleží samozřejmě na spoustě okolností. Ale pokud je to alespoň trochu finančně realizovatelné, určitě bychom řekli: jděte do toho. Je jasné, že bez hypotéky to dnes půjde těžko, a člověk musí počítat i se splátkami a dalšími náklady. Ale pokud to jen trochu jde, ta změna opravdu stojí za to.”

Paní Kroupová: “Přesně tak. My jsme taky dlouho váhali. Ale dnes víme, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsme kdy udělali. Získali jsme nejen krásný dům, ale hlavně klid, prostor a domov, který je opravdu náš.”

Chtěli byste něco vzkázat Ekonomickým stavbám?

Pan Kroupa: “Určitě – že jsme opravdu spokojení. Celý proces stavby probíhal díky nim hladce a bez zbytečných stresů. Měli jsme štěstí na lidi – ať už to byl pan Ubel nebo pan Skala. Všichni byli vstřícní, otevření a bylo vidět, že jim na projektu opravdu záleží.”

Paní Kroupová: “Důležité pro nás bylo i to, že jsme mohli během stavby jezdit na pozemek a být v kontaktu. Kdykoli jsme měli nějaké připomínky, řešilo se to hned. Díky tomu všechno probíhalo bez větších komplikací. A taky bych chtěla vzkázat budoucím stavebníkům, aby dobře promysleli projekt. Hodně věcí jsme se naučili i díky známým – třeba taková „maličkost“ jako vyvýšená myčka, pod kterou je normálně skříňka. Nikdy by nás to nenapadlo, ale je to skvělé pro záda a pohodlí. V kuchyňském studiu se divili, že to lidé moc často neřeší – a přitom to dává obrovský smysl.”

Pan Kroupa: “Takže – díky, že jste nám pomohli postavit domov. A díky lidem, kteří v Ekonomkách dělají svou práci se srdcem.”